I my už máme svého patrona. Je jím malý Denisek Horák. Níže si můžete přečíst jeho příběh slovy maminky Zdeňky.
A pokud by jste i vy chtěli Deniskovi přispět, sledujte nás a brzy k tomu budete mít příležitost. Děkujeme všem kteří se tak rozhodnou.
Denis Horák
a příběh slovy jeho maminky Zdeňky
Denisek se narodil ve 24. týdnu těhotenství s porodní váhou 700 gramů a porodní délkou 29cm. Po komplikovaném porodu měl závažné krvacení do mozku, byl resuscitován a celkově ve vážném zdravotním stavu. Byla u něj diagnostikován extrémní nezralost dítěte, hydrocephalus, novorozenecká žloutenka. Trpěl opakovanými infekcemi, ve 3 měsících věku proběhlo zavedení V-P shunt. Dále měl problémy s přijímáním stravy a proto byl dlouhodobě sondován. Od narození pobýval v nemocnici necelý rok. Prognózy nebyly příznivé. Deniskovi hrozilo, že nikdy nebude přijímat stravu a tekutiny ústy a take, že bude pouze upoután na lůžko.
Denisek má DMO (dětskou mozkovou obrnu)- kvadruspastickou formu, těžkou mozkovou retardaci, sekundární parox. syndrom, posthemorafický hydrocefalus (V-P shunt), bronchitis, luxaci kyčlí a následné odstranění hlavice femuru a oční vadu.
Denisek bohužel není schopen lezení, nesedí a nechodí, je plně odkázán na pomoc jiné osoby. Celá rodina s láskou pečuje o Deniska, nejvíce jeho sestra Klárka. Rehabilitovat začal v 11 měcících věku. Využívala se u něj Vojtova metoda, po které se ovšem u něj začaly objevovat epi paroxy. Poté začal cvičit metodu Bobath. Ve 2 letech a 4 měsících jezdil na denní pobyt do rehabilitačního stacionáře, kde byla zavedena bukofacionální, orofacionální stimulace a ergoterapie. V jeho prvním roce života jsme taky začali využívat služeb Rané péče v Ostravě, kde nás spoustu věcí naučili a poradili ohledně vhodného výběru barev a hraček pro Deniska.
V 5ti letech věku jsme začali dojíždět z Havířova denodenně do přípravného stupně Základní školy speciální ČCE Ostrava. Denisek se zde učí sebeobslužnosti při jídle, poznavání svého těla, procvičuje a rozvijí cílený pohyb rukou, koncentraci pozornosti při sebepozorování v zrcadle, pasivní sledování, rozvoj hmatového vnímání, rozvoj čichové a chuťové percepce se záměrem správného žvýkání a kousání potravy. Také rozeznává hlasy pedagogických pracovníků ve třídě, reaguje úsměvem a zrakovým kontaktem. Denisek je ve škole velice spokojený a je velice rád ve společnosti druhých lidí. Také má ve škole zajištěnou fyzioterapii, hipoterapii, canisterapii, tejpování, bazální stimulaci, polohování dle Bobatha, hydromasážní koupel, orofacionální a bukofacionální stimulaci, snoezelen, míčkování. Začali ve škole také používat nafukovací dláhy, které Deniskovi velice pomáhají k úvolnění rukou. Také rád jezdí na různé výlety, například 1krát měsíčně jezdí do aquaparku. V roce 2012 jsme jeli dokonce i do školy v přírodě v Chorvatsku.
Do školy jezdíme denně z Havířova do Ostravy, z tohoto důvodu je auto naší nezbytnou součástí bez kterého bychom Deniskovi nemohli dopřávat spoustu radosti a vzdělání ve škole. Kdyby nebylo této školy a kvalifikovaných pedagogů, asistentů, vychovatelů prostě všech našich tet, tak by Denisek v dnešní době nebyl na tom tak dobře. Myslím si, že každé dítě, bez ohledu na to, zda je zdravé nebo jiné, tak má právo na vzdělání. Nedokážu si představit život bez naší školy i to dojíždění nám za to stojí. Denisek udělal spoustu pokroků díky této škole dokonce začíná pracovat na tabletu. Ve škole i mě naučili a otevřeli oči, že se dá spoustu aktivit prožít s Deniskem.
Denisek velice rád dělá veškeré činnosti. Má rád společnost a pozornost druhých lidí. Musel od narození bojovat a bojuje se svými nemoci dodnes. Je to takový náš velký bojovník. Kdekoliv příjdeme, tak nevěří, že je to ten Denisek, který bojoval o svůj život.
Závěrem bych chtěla říct, že se snažíme žít naprosto normální život jako se zdravým dítětem. Neomezuje náš život Deniskův hendicap. Myslím si, že záleží na každém znás, jak to přijmeme a jak se k tomu postavíme. Vážíme si každého dne s Deniskem. Je to naše sluníčko a naplňuje nám život láskou a svými kukadly a úsměvem získá nejedno srdce.
I my už máme svého patrona. Je jím malý Denisek Horák. Níže si můžete přečíst jeho příběh slovy maminky Zdeňky.
A pokud by jste i vy chtěli Deniskovi přispět, sledujte nás a brzy k tomu budete mít příležitost. Děkujeme všem kteří se tak rozhodnou.
Denis Horák
a příběh slovy jeho maminky Zdeňky
Denisek se narodil ve 24. týdnu těhotenství s porodní váhou 700 gramů a porodní délkou 29cm. Po komplikovaném porodu měl závažné krvacení do mozku, byl resuscitován a celkově ve vážném zdravotním stavu. Byla u něj diagnostikován extrémní nezralost dítěte, hydrocephalus, novorozenecká žloutenka. Trpěl opakovanými infekcemi, ve 3 měsících věku proběhlo zavedení V-P shunt. Dále měl problémy s přijímáním stravy a proto byl dlouhodobě sondován. Od narození pobýval v nemocnici necelý rok. Prognózy nebyly příznivé. Deniskovi hrozilo, že nikdy nebude přijímat stravu a tekutiny ústy a take, že bude pouze upoután na lůžko.
Denisek má DMO (dětskou mozkovou obrnu)- kvadruspastickou formu, těžkou mozkovou retardaci, sekundární parox. syndrom, posthemorafický hydrocefalus (V-P shunt), bronchitis, luxaci kyčlí a následné odstranění hlavice femuru a oční vadu.
Denisek bohužel není schopen lezení, nesedí a nechodí, je plně odkázán na pomoc jiné osoby. Celá rodina s láskou pečuje o Deniska, nejvíce jeho sestra Klárka. Rehabilitovat začal v 11 měcících věku. Využívala se u něj Vojtova metoda, po které se ovšem u něj začaly objevovat epi paroxy. Poté začal cvičit metodu Bobath. Ve 2 letech a 4 měsících jezdil na denní pobyt do rehabilitačního stacionáře, kde byla zavedena bukofacionální, orofacionální stimulace a ergoterapie. V jeho prvním roce života jsme taky začali využívat služeb Rané péče v Ostravě, kde nás spoustu věcí naučili a poradili ohledně vhodného výběru barev a hraček pro Deniska.
V 5ti letech věku jsme začali dojíždět z Havířova denodenně do přípravného stupně Základní školy speciální ČCE Ostrava. Denisek se zde učí sebeobslužnosti při jídle, poznavání svého těla, procvičuje a rozvijí cílený pohyb rukou, koncentraci pozornosti při sebepozorování v zrcadle, pasivní sledování, rozvoj hmatového vnímání, rozvoj čichové a chuťové percepce se záměrem správného žvýkání a kousání potravy. Také rozeznává hlasy pedagogických pracovníků ve třídě, reaguje úsměvem a zrakovým kontaktem. Denisek je ve škole velice spokojený a je velice rád ve společnosti druhých lidí. Také má ve škole zajištěnou fyzioterapii, hipoterapii, canisterapii, tejpování, bazální stimulaci, polohování dle Bobatha, hydromasážní koupel, orofacionální a bukofacionální stimulaci, snoezelen, míčkování. Začali ve škole také používat nafukovací dláhy, které Deniskovi velice pomáhají k úvolnění rukou. Také rád jezdí na různé výlety, například 1krát měsíčně jezdí do aquaparku. V roce 2012 jsme jeli dokonce i do školy v přírodě v Chorvatsku.
Do školy jezdíme denně z Havířova do Ostravy, z tohoto důvodu je auto naší nezbytnou součástí bez kterého bychom Deniskovi nemohli dopřávat spoustu radosti a vzdělání ve škole. Kdyby nebylo této školy a kvalifikovaných pedagogů, asistentů, vychovatelů prostě všech našich tet, tak by Denisek v dnešní době nebyl na tom tak dobře. Myslím si, že každé dítě, bez ohledu na to, zda je zdravé nebo jiné, tak má právo na vzdělání. Nedokážu si představit život bez naší školy i to dojíždění nám za to stojí. Denisek udělal spoustu pokroků díky této škole dokonce začíná pracovat na tabletu. Ve škole i mě naučili a otevřeli oči, že se dá spoustu aktivit prožít s Deniskem.
Denisek velice rád dělá veškeré činnosti. Má rád společnost a pozornost druhých lidí. Musel od narození bojovat a bojuje se svými nemoci dodnes. Je to takový náš velký bojovník. Kdekoliv příjdeme, tak nevěří, že je to ten Denisek, který bojoval o svůj život.
Závěrem bych chtěla říct, že se snažíme žít naprosto normální život jako se zdravým dítětem. Neomezuje náš život Deniskův hendicap. Myslím si, že záleží na každém znás, jak to přijmeme a jak se k tomu postavíme. Vážíme si každého dne s Deniskem. Je to naše sluníčko a naplňuje nám život láskou a svými kukadly a úsměvem získá nejedno srdce.